Nové uspořádání světa

Každý pohlíží na otázku nového uspořádání světa z jiné perspektivy, na základě vlastního myšlení. To je docela přirozené.

Například ti, kteří trpěli internacionalismem, který je pro mnohé nepřijatelný, mohou akceptovat šovinismus jako určitou formu spásy a tíhnout k němu. V Asii se dnes téměř každý národ s ideou návratu k vlastní dávné minulosti obrací ke svým hodnotám tak, že se z jeho občanů stávají nacionalisté. To se děje s Rusy, Uzbeky či Kazachy. I v jiných částech světa dnes dochází ke změnám stejného významu. Dokud tyto změny či vývoj nikomu neubližují, můžeme je považovat za normální.

Kdybychom ale dokázali najít způsob, jak je učinit přínosnějšími, dokázali bychom zabránit mnoha budoucím tragédiím. Některé z těchto změn následují kurs nastavený náboženstvím. Souvisí s nimi mnoho organizovaných i neorganizovaných aktivit v řadě míst světa. Na rozdíl od ostatních se ke všem otázkám staví s principem, náboženství je základ. A přirozeně chtějí hodnotit dnešní nestabilní situaci v souladu se svým způsobem uvažování.

Existují navíc pokusy mocností, které už mnohokrát využily svět, profitovat, jak se v jejich perspektivě zdá normální, i v tomto období přestavby. Existuje mezi těmito silami úplná shoda? Samozřejmě nikoli. Ačkoli se má obecně za to, že se jí snaží dosáhnout, jak jen to bude možné. Je známo, že Británie v této otázce neuvažuje odlišněji než Amerika. Ačkoli jejich názory se v otázce Sarajeva mírně liší, i Britové nyní sledují americkou linii. Někdy se zdá, že Francie má odlišný pohled, ten se však odvíjí spíše od její snahy získat podíl v nové struktuře než ze skutečně rozdílných názorů.

Je navíc obtížné říci, zda některé země s novým pořádkem souhlasí, či nikoli. Je poměrně těžké pochopit jejich situaci, protože některé obtíže tuto diagnózu ztěžují. Neočekávají, že se budou moci podílet na novém uspořádání, a není zřetelné, co právě chtějí.

Je nezbytné vzpomenout na vnitřní změny, které každá země očekává. Projevy těchto očekávání se budou v každé zemi lišit, a je nemožné zabývat se jimi odděleně. Chcete-li, učiníme několik poznámek o očekávání v naší vlastní zemi a pak budeme pokračovat.

Naše společnost je bdělá a ostražitá; jednou bude jistě naslouchat intuici a svědomí a přijme a provede změny nejvhodnější pro její povahu. V naší společnosti se objevila řada rozdílů v myšlení: Snad jsou ti, jimž tyto odlišné pohledy náleží, upřímní v tom, co tvrdí a chtějí. V tomto širokém spektru jsou některé rozdíly v názorech a motivech docela normální, a měly by být na jednu stranu považovány za přínosné.

Po těchto obecných poznámkách se nad touto otázkou můžeme krátce zamyslet v technické perspektivě. Ideální svět míru nemůže být ustaven válkou a proléváním krve. Pozitivní výsledky nemůže mít ani skrývání agrese a okupace. Z tohoto důvodu je prospěšné znovu jasně zopakovat, že jakákoli rovnováha, která byla nastolena silou, zkolabuje v nejkratším čase a ti, kteří za ni byli odpovědní, budou první pohřbeni pod jejími troskami.

Myslím, že to, čeho jsme byli v tomto smyslu svědky v Koreji, Vietnamu, Zálivu a Somálsku, jsou některé z nejvýraznějších příkladů. Příklady reakce budou v budoucnosti pravděpodobně ještě násilnější. Solidarita mezi muslimy, sympatie, které byly pociťovány k vůdcům svobodného světa, se budou pomalu rozplývat, a antipatie převládnou. Je zjevné, že bude-li nový pořádek světa založen na explicitním nebo implicitním užití síly, místo demokracie a plného využití základních lidských práv a svobod budou rozpory pokračovat a narůstat.

Naši předci tvrdili, že kdo s čím zachází, s tím také schází. Ti, kteří získali své postavení ničením, se sami zhroutí a ztratí je stejným způsobem. Pohlížíme-li dnes na svět kolem a uvažujeme-li o opakování historie, uvidíme zcela jasně, co nás čeká zítra.

I když svět neprochází obnovou, a že tomu tak není, je dnes jasné, prochází zcela určitě přestavbou. Až přijde správný čas, tato přestavba proběhne. Až se to stane, namísto světa, který tvarovala nenávist a zloba, se před námi překvapivě objeví svět, který svou podobu získal v atmosféře lásky, tolerance a trpělivosti. Kolektivní vědomí se na této reformě bude podílet. Tito lidé zanechali stálý otisk, a i když už fyzicky opustili tento svět, jejich stopy přetrvají století.

Věřím celým svým srdcem, že jediné, co je třeba učinit, aby se tyto jarem provoněné sny staly skutečností, je sloužit lidstvu. Proto radím, namísto dočasných, pomíjivých a neplodných snah, hnutí, které trvá a je všemi způsoby přínosné. Myslím, že dokud budu žít, nebudu se zdráhat tato doporučení zopakovat.